spacer
spacer
 
In memoriam

Duhový most

 

Na nebesích je místo, kterému se říká Duhový most. Když umře zvíře, zvláště takové, které bylo někomu blízké, odchází za tento Duhový most. Pro naše milé kamarády tam jsou louky a kopce kde mohou běhat a společně si hrát. Je tam spousta jídla, vody, slunečního svitu a naši přátelé jsou v teple a pohodlí.
Všechna nemocná a stará zvířata jsou opět zdravá a při síle, kdo byl zraněn nebo zmrzačený, je nyní opět silný a zdravý - tak jak si ho v n
ašich snech pamatujeme z dávných dnů a již minulých časů. Zvířata jsou šťastná a spokojená až na jednu maličkost: všechna postrádají někoho velmi zvláštního, někoho koho opustila.
Hrají si a běhají spolu, ale přijde den kdy se jedno náhle zastaví a hledí do dálky. Jeho jasné oči pátravě pozorují, netrpělivé tělo se začíná chvět. Náhle vyběhne ze skupinky zvířat, letí přes zelené louky, rychleji a rychleji.
Až se nakonec ty a tvůj kamarád sejdete v nesmírné radosti. Déšť šťastných polibků pokrývá tvou tvář, tvé ruce opět hladí milovanou hlavičku, znovu hledíš do těch přenádherných důvěřivých očí jež nadlouho zmizely z tvého života, ale nikdy z tvého srdce.
A přes Duhový most půjdete spolu a nikdy se už nerozejdete.

 

Čikitka 

7.8.2008 - 3.11.2015

Úžasná,vděčná,krásná holčička odešla po nemoci.

Vzpomínka na Čikitku zde   

wic_0203.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Světlanka

Únor 2014 - 29.11.2014

Světlanku jsem adoptovala na Snu zvířat. Byla to úžasná, křehká, milá kočička.

Bohužel nešťastná událost ji připravila o život. Světlanečko je mi to líto

 

Pufíček 

2007 - podzim 2013

Také nalezenec a donesla mi ho kamarádka Dana. Ani jsem neodporovala, protože Dana má díky mně doma zase pejska z útulku. Je to spíš domací kocourek. Zřejmě narozen v roce 2007.

 

Pepina

2005 - 16.12.2012

 

 

 

Žanetka

1998 - 10.7.2011

Žanetku jsem si vzala 24.12. 2005 z Trojského útulku. Byla starší fenka narozena asi v roce 1998. Rodila hodně štěňat a byla velmi bojácná, vystresovaná. Asi neměla moc dobré zkušenosti s lidmi. Na Žanetce se někdo vyřádil. Byla moc hodná a milá. Postupně se přestávala bát a naučila se hrát si.

O Žanetce je článek i zde http://www.dejtenamsanci.estranky.cz/clanky/vase-pribehy/zanetka

 

Vzpomínka na mojí milovanou Žanetku zde

 

Aishenka

1998 - 19.6.2011

Tuhle krásnou fenku jsem si vzala v prosinci 2003 z Trojského útulku. Ráda běhala, aportovala a měla základní poslušnost. Psí sporty, jako coursing, flyball, agility, jí nebavily. Přece jen je to staší dáma a nemá zapotřebí blbnout. Ale běžela canicrossové závody. Podle odhadu z útulku se narodila asi v roce 1998, já si myslím, že je mladší. Jistě je poznat, že je kříženka NO. Chodí na cvičák a udělala zkoušky ZOP. Na cvičáku ji to bavilo. Byla úžasný pohodový pejsek.

 

vzpomínka na mojí milovanou Aishenku zde

 

Cipísek

Další z nalezenců. Narodil se někdy v roce 2005 a ke mně se dostal, jako malinké kotě. Byl nalezen u koňské stáje. Ještě sám neuměl jíst. Následky to na něm skutečně nezanechalo. Je to roztomilý grázlík.

Cipísek je od 7.12.2009  nezvěstný. Jsou případy, kdy se kočka domů dostane po několika měsících. Třeba i on…

 

Filípek 1989 - 9.7.2008

Měla jsem velké štěstí, že jsem si Filípka vzala z Trojského útulku.

Vzpomínka na Filípka (kliknout) a ještě zde

Zde článek o tom, jak se s ním hezky žilo http://www.faunicka.com/index.php?option=com_content&task=view&id=183

článek o Filípkovi je také na tomto webu a jsou pod ním krásné komentáře od lidí : http://www.dejtenamsanci.estranky.cz/clanky/vase-pribehy/221-dni-a-13-hodin-s-filipkem

Filípek se stal obyvatelem mého domova 1.12.2007. Jeho jméno i věk je známo, protože původní majitel byl také znám, ale Filípka si z Trojského útulku nevyzvedl. Filoušek je megaděda. Je ročník 1989!!! Na kočky a na zvířata je absolutně bez problémů. Je nenáročný, velmi milý a při pohledu na něj člověk ví, co to jsou psí oči. Ty umí hlavně dělat, když je na stole něco dobrého. K tomu přidává něco ze svého umu a ukazuje, jak umí o jídlo pěkně poprosit. Je velmi čistotný. Když chce v noci vyvenčit, tak začne štěkat a já musím vstát. Vzala jsem si ho, protože lidi si staré pejsky neberou. A nelituji toho, protože Filípek je prostě boží úžasný pes a jsem ráda, že ho mám.  

 

Šmudlíček (Šimonek)

 

Dostal se ke mně 11.9.2006. Hodní lidé ho našli v parku v igelitce a vzali ho k sobě. Nechat si ho nemohli a mail s nabídkou se dostal ke mně. Vzala jsem ho k sobě s tím, že ho umístím, a když ne, tak si ho nechám. Nechala jsem ho prohlédnout na veterině, kde jsem se dozvěděla, že je mu asi 5 týdnů. Dozvěděla jsem se, že jedné hodné paní umřel týden před tím pejsek, tak jsem jí Šmudlíčka nabídla. Jenže paní byla ještě moc smutná ze ztráty svého pejska. Takže jsem to nějak neřešila, protože byl čas. Byl hodně maličký. 6 týdnů jsem ho piplala. Pak mi tato hodná paní zavolala, jestli ho ještě náhodou nemám, že by si ho vzala. Takže jsem ji Šmudlíčka dala. Paní mi ukázala, kde bude bydlet a jak se bude mít. Samozřejmě jsem přijela domu a hned jsem toho litovala, protože mi chyběl. Nicméně paní mi s ním dopřála kontakt a volala mi často, jak se má. Měl se s ní báječně. Byli u mě i na návštěvě a byl to správný divoch. Měli jsme domluvenou další návštěvu na 6.11.2006. Tuto návštěvu jsme si domluvily 3.11.2006 dopoledne. Odpoledne mi paní telefonovala uplakaná, že Šmudlíčka přejelo auto. Splašil se jí na flex vodítku a skočil ke kraji silnice, kde zrovna projíždělo auto, které navíc najelo hodně ke kraji, protože se vyhybalo jinému autu. I přesto, že paní jela se Šmudlíčkem hned k veterináři, tak se ho bohužel nepovedlo zachránit a pejsek teprve ve věku asi 3 měsíce odešel za Duhový most. Je hrozné, jak se během chvíle může něco změnit a úžasné stvoření prostě najednou není. Bylo to strašně smutné, protože Šmudlíček byl srdeční záležitost. Musel chytit za srdce každého, kdo ho znal. Jussi dostala jméno na jeho počest, protože 3.11. ,kdy nás opustil, je v psím kalendáři jméno Jussi.

Vašek

Byl to nalezený želvák, kterého mi dala kamarádka. Měla jsem ho pouhý rok. Umřel 2006.

Pakoušek

Narodil se 2.6.1991 a byl to NO. Když byl malý, tak měl zdravotní problémy s nožičkama, a navíc ještě chytil parvovirozu. Z té se naštěstí vyléčil. S Pakinem jsem chodila nějakou dobu do psí školy, kde to již bylo dobré. Byl to hodný pejsek. Umřel v Říjnu v roce 2003, než jsme se stačili nastěhovat do nového bydlení. Bylo mu 12,5 roku, když měl torzi žaludku. Operace se povedla, protože jsem přijela včas, ale pak zkolaboval na srdíčko. Mrzí mě, že se nedočkal bydlení u lesa a zahrady. Vlastně je tam se mnou, protože je pochovaný na zahradě pod Břízou. 

 

Radlík

 

Tohoto kocourka jsem si vzala také z útulku, jako dospělého. Byl hodně plachý až divoký. Nicméně pak si celkem zvykl a chodil se ke mně i sám hladit. Pochovat se nenechal a za tři roky co jsem ho měla se mnou spal v posteli jen 2x. Měla jsem ho od roku 2000-2003, kdy se mu podařilo oknem v paneláku utéct.

 

 

Lízinka

 

 

 

Krásnou zrzavou kočičku jsem měla z útulku. Nevím, jestli si někde ještě nežije (doufám, že ano), protože mi utekla a už se mi jí nepodařilo najít. Měla jsem ji od roku 1997, kdy se i narodila.

 

 

Citeček

 

 

 

Citečka jsem si vzala od holčiny, kterou s ním rodiče vyhodili. Byl to úžasný pejsek kříženec NO. Byl hrozně temperamentní, silný a svéhlavý. Chodila jsem s ním chvíli na cvičák, tenkrát to byl ještě Svazarm, kdy metody výcviku byly proti dnešním, když to srovnám, špatné. Takže na Citečkovi jsem si vyzkoušela, jak se to moc dělat nemá. A omlouvám se mu za to. Byl to hyperaktivní živel, ale úžasný. Škoda, že tenkrát nebyly psí sporty. Pro něj by to bylo naprosto ideální. Citeček ze ztratil v Harrachově, a pokud ho někdo měl u sebe, tak je patrně již za Duhovým mostem, protože se narodil v roce 1988.

Filípek

To byl první vlastní pejsek. Byl to hodný střední pudlíček. Narodil se v roce 1979 a žil s námi až do Října roku 1989. Při venčení 28.10.1989 mi utekl a srazilo ho auto. Bohužel následky byly takové, že mi veterinář doporučil utracení.  Byl to úžasně hodný pejsek.

 

 

a další zvířatka

chameleon, křečci, myši, morčata, pakobylky, rybičky, zebřičky, Ťapinka, Felixek, Alánek

jsem ráda, že mi bylo dopřáno mít všechna tato zvířátka. Každé bylo jiné, ale každé prostě úžasné. A zážitky jsou nezapomenutelné stejně, jako oni.

Užívejme si každé chvíle se svými mazlíčky. Čas se nikdy nevrátí.

Zároveň věnuji tuto sekci, jako vzpomínku všem bezejmenným zvířátkům psům, kočkám, hospodářským zvířatům, laboratorním a mnoha dalším, kteří zemřeli opuštění, týraní, vyhození, a pro lidské "blaho".

 

 
Advertisement