spacer
spacer
 
Jak jsem měla doma Kajmanku
 Na jaře roku 2005, když jsme trénovaly na Vltavě na dračí lodi, vylovili z řeky kanoisti jakousi želvu. Dali ji na břeh a chtěli ji tam nechat. To jsem samozřejmě nemohla dopustit, aby chudinka prochladlá želva zůstala někde na pospas?.

Takže se sehnala krabice a želva jela se mnou domu. Její velikost byla cca 30 cm průměr krunýře, takže už slušná velikost. Trochu mi byla divná, protože vypadala poněkud jinak, než suchozemské želvy, které jsem kdy viděla. Ale želv  je hodně druhů, tak to prostě byla suchozemská želva. Opravdu to bylo "logické", když předtím byla ve vodě. Nejsem asi akvarista terarista.

Želvu jsem uložila do vyhřátého pokoje, dala jsem ji zeleninu, kterou nechtěla. Nechala se hladit po hlavičce a byla taková promrzlá a hodná.

Volala jsem kamarádovi Vláďovi, který pracoval v Zoo, jestli jim tam můžu dovézt velkou suchozemskou želvu. Takže jsme se domluvili. Nicméně mi pak ještě večer volala kamarádka Lobka, že její otec želvy chová, a že by si ji vzal. Druhý den jsem měla s želvou přiject k Lobce do práce.

Želvu jsem pak přesunula do nejteplejší místnosti v domě, a to do koupelny pod topení. Aby chudince bylo teplo.

 Ráno byla hned za dveřmi, tak jsem ji přesunula zpět k topení a na chvíli jsem odešla. Po maličké chvilce jsem se vrátila a želva byla opět u dveří. Bylo mi trochu divné, že je na želvu nějak rychlá. Ale úplně podezřelá mi začala být, když jsem ji dala zpět k topení a chtěla jsem ji pak pohladit. Takhle rychle mě ještě žádné zvíře nekouslo. A na želvu to byla rychlost hodně divná?. Nemusím dodávat, že mi prstem pěkně projela, takže jsem ještě nad umyvadlem zastavovala krev.

Pravda, už opatrněji jsem želvu dala do krabice a naložila do auta. U Lobky v práci jsem krabici otevřela a Loby hned prohlásila, že to není želva, ale nějaká Kajmanka. Lobky kamarádka z baráku přinesla chytrou knížku, kde jsme identifikovaly Kajmanku. Jsou dva druhy – Dravá a Supí. Supí má oranžový jazyk, na který láká kořist. Takže jsem vzala obyčejnou tužku a snažila se, aby otevřela tlamičku, abychom se mohly podívat. Tlamičku pootevřela a byla to Kajmanka dravá. V puse měla pampelišku, tak jsem jí chtěla tužkou vyndat. Asi se ji to nelíbilo, protože se zakousla do té tužky. Musím říct, že to byl sakra silný zákus. Docela jsem byla ráda, že ráno nebyla úplně rozehřátá a neukousla mi ukazováček. A taky je možná dobře, že jsem si myslela, že je to suchozemská želva, protože lov z napuštěné vany by byl jistě hodně zajímavý. Možná něco ve stylu Čelisti v malém.

Takže jsem opět volala Vláďovi do Zoo, že to není želva, ale Kajmanka dravá, a že ji přivezu. Vláďa nahlásil Kajmanku, i když paní od želv tomu asi moc nevěřila.

Já Kajmanku zabalila do krabice a naložila do auta a směr Zoo. Cestou jsem ještě potřebovala nakoupit. Celou dobu jsem v autě větrala, aby se Kajmanka moc neohřála a nechtěla mě sežrat.  Zastavila jsem u obchodu, nakoupila a, když jsem se vrátila k autu, tak jsem opatrně zjišťovala, jestli je v krabici, protože moje bujná fantazie pracovala. Tak jsem si představila, že by mohla být pod sedačkou a třeba mi překousnout Achilovku.

V Zoo si pro ní přišla paní chovatelka a zvolala „ to je opravdu Kajmanka“ a měla hroznou radost. Hned ji vyndala z krabice a prohlídla. Kajmanka byla v dobrém stavu a patrně se jí někdo zbavil tím, že ji prostě vypustil do Vltavy. Paní se mě ještě ptala, jestli Kajmanku může dát jednomu chovateli, že v Zoo mají dvě, a že by se jim tam asi už nesnesly. Takže Kajmanka má určitě dobrého majitele. A já to přežila.

Mimochodem v té chytré knížce psali, že je vysoce útočná?

 

Něco o Kajmance:

Kajmanka dravá  je želva, které je lepší se vyhnout. Tohle na pohled líné zvíře dokáže v ohrožení vystřelit neuvěřitelnou rychlostí i proti člověku a pořádně kousnout, nebo vyrvat kus masa!

 Naštěstí kdo jednou kajmanku viděl, snadno jí pak i na dálku rozezná od všech ostatních želv. Kajmanka dravá má krunýř (karapax) nevýrazné hnědavé barvy velmi často obrostlý vodním mechem a se špičatými výběžky na jeho zadním okraji. Krunýř navíc vypadá, jako by se na želvě v dešti srazil, nebo se mu zastavil růst.

Jeho spodek žlutavé barvy dokonce tvoří jen jakýsi břišní kříž. Z malého krunýře ale téměř přetékají mohutné svalnaté končetiny a vyčuhuje pro želvy nezvykle dlouhý ocas. Její silný krk se na první pohled zdá krátký, protože želva ho má vtažený uvnitř krunýře a jeho kůže tvoří kolem hlavy široký varhánkový límec.

Při napadení ale želva bleskově krk vystřelí do nečekané délky, odpéruje se na všech čtyřech a celým tělem vyrazí vpřed. Hlavu má dost velkou s uhrančivýma očima, jejichž samotný pohled varuje před přiblížením.

Tahle sladkovodní želva  žije v Americe všude, kde je stojatá voda s bahnitými břehy, kterým dává přednost. Protože se občas za potravou a za dostatkem vody přesouvá z místa na místo, je možné setkat se s ní i na suchu.

Želva dosahuje délky asi 45 cm a dospělí jedinci váhy až 22 kil. Kajmanka dravá je menší příbuzná kajmanky supí -  Ta je největší sladkovodní želvou na světě, ale žije pouze ve vodě a jejím rodištěm jsou jihovýchodní bažinaté státy USA.
 
Advertisement